Baví mě spousta činností. Studium na Univerzitě třetího věku, čtení a malování. A celý rok se těším do Zubrnic na sochařské sympozium. Všichni členové výtvarné skupiny „SPOLU“ jsou dnes už senioři, a ne už úplně zdraví. Ale práce s pískovcem nás úplně uchvátila. Sochařina je fyzicky velmi náročná, ale radostná a nádherná. Úžasné je poslouchat, jak se mění zvuk při dělení velkého kamene. Krásné je sledovat, jak z kusu pískovce vzniká socha. Už jsem udělala 11 menších soch, jak mi to dovolí můj zdravotní stav. Pro letošní ročník výstavy jsem se rozhodla nakreslit polární záři. Přírodní motivy mi byly vždy velice blízké a úkaz polární záře mě učaroval. Je to něco mezi nebem a zemí, složitě uchopitelné, tajemné a mystické. Stejně jako odevzdání se umělecké tvorbě a tomu, co nás baví.

Autoři výstavy Cesta za duhou nám ukazují, jak i nemoc a bolest dokáže člověka povznášet k výšinám a předávat radost lidem kolem sebe. S velkou radostí jsme se ujali 19. ročníku výstavy autorů s roztroušenou sklerózou a umístili je v naší bubenečské Galerii Skleňák. Téma „Co mě baví“ zahrnuje pestrou kompozici, kdy umělci namalují obrazy, vytvoří koláže, fotografie, píšou krásné texty, tvoří rukodělné výrobky nebo třeba sochu. Každý z umělců si našel formu, ve které nejlépe vyjadřuje svoje pocity i umělecké vlohy. Naše Galerie Skleňák je výstavní prostor s provozem non-stop, a tak budou všechna vystavená díla k vidění jak za denního světla, tak pod světly reflektorů. Protože není vůbec jednoduché celou galerii zaplnit, považuji za úžasné, kolik umělců a jejich úžasných děl budeme za osmi výlohami během listopadu hostit. Děkujeme všem umělcům za propůjčení jejich děl a všem návštěvníkům přeji krásný umělecký zážitek, plný radosti a naděje.

Téma „Co mě baví“ je úžasné. Cokoli nás totiž baví, vytváří v mozku to správné prostředí, aby se nám dařilo dobře. Pak lépe funguje i imunitní systém. V náš prospěch. A tak to má být. Tady vystavují lidé, které nebaví povalovat se na gauči. To taky náš mozek nevyhodnocuje jako správné prostředí. Tady vystavují aktivní lidé, které něco baví a kteří se o to s námi chtějí podělit. Někteří mají to štěstí, že je baví jejich práce. Mě také. A možná právě proto potřebuji i v tom minimu zbylého času něco, co mě baví a vyvažuje stres a odpovědnost spojenou s mou profesí. Před pěti lety jsem objevila Kundalini jógu, udělala si kurz učitelů a rozšířila tím nabídku našich fyzioterapeutických aktivit, které v centru nabízíme pacientům. Myslím, že je to výborné pro mě i naše pacienty. Jóga harmonizuje tělo a ducha a to je něco, co se dnes hodí každému a pacientům s RS zvlášť. A taky oceňuji všechny pacienty, kteří se snaží na sobě pracovat a pravidelně se věnují nějaké pohybové aktivitě. Samozřejmě té, která je baví, protože ta funguje nejlíp. Pro tělo i duši.

Co mě baví… Cesta za duhou! Už 19 let mě doopravdy baví Cesta za duhou. Každý rok s netrpělivostí a dychtivostí čekám, co bude na výstavě, těším se na nová díla starých známých, těším se na premiéry, čekám s napětím, co nového, dalšího přinese Cesta za duhou… Těším se na porci energie a síly, odvahu a tiché štěstí, které s sebou díla nesou. Každé je malou oázou a zároveň důkazem, že i přesto, že cestou vám po boku kráčí roztroušená skleróza, jste se nevzdali, nerezignovali. Cesta za duhou otevírá dveře dokořán tam, kde mnozí sotva dveře pootevřou, nebo před ně raději přistrčí prádelník, aby se náhodou neotevřely samy. Za to vám všem – autorům – děkuji. Jste dobrým zastavením na mé cestě (ano, za duhou)… Téma 2021, co mě baví… Mě moc baví naše každoroční setkání, ta jednotlivá zastavení naděje. Zastavení, kterými tu naději předáváte dál, ukazujete, že máte sílu a dáváte návody všem okolo. Že i když se zdá, že už někdy není kde brát, že je. I nemoci navzdory. Těším se na vše, co vás baví…

Zdravím všechny, kteří jsou s námi na cestě! Osobně jsme se viděli před dvěma lety. Byla to dlouhá a náročná doba, která vedla ke změnám zvyklostí (jak pracovních, tak volnočasových). Nutila nás přerovnat priority, přesto v konečném důsledku, věřím, bude mít pozitivní dopad. Věřím, že jste si našli čas na to, co vás baví. Ať již na tvůrčí, sportovní, rodinné, přátelské, terapeutické nebo pracovní aktivity. Přeji vám jen to dobré a těším se na to, co nám na výstavě Cesta za duhou ukážete.😊 Vždy mě tato výstava obohatí. Moc vám za to děkuji!

Řada členů Unie ROSKA – česká MS společnost, z. s. se pravidelně účastní výstavy Cesta za duhou. Dělají, co je baví, a zároveň rozvíjejí jemnou motoriku a cvičí mozkové funkce. Prostě spojí příjemné s užitečným a vznikají krásné věci. Na lekcích ergoterapie se pravidelně pacienti scházejí v pobočných spolcích Unie ROSKA po celé republice. Velmi úspěšní jsou naši autoři v různých tvůrčích soutěžích, např. v soutěži o Cenu Modrého slona. Pokud nemáte možnost přijet do Prahy, můžete vidět práce našich členů na putovní výstavě Roztroušená krása, která od loňského roku putuje po Česku a ještě putovat bude. Na našich stránkách www.roska.eu lze zhlédnout video z výstavy, takže díla si můžete prohlédnout i z domova.

Letošní téma Cesty za duhou „CO MĚ BAVÍ“ je velmi dobře vybrané s ohledem na poslední rok a měsíce, kdy se naše společnost potýkala s pandemií koronaviru. Je skvělé si položit tuto otázku. Odpověď, zvláště v mém případě, by mohla být velmi dlouhá, protože toho, co mě baví, je spousta. Baví mě život, baví mě má rodina, děti, přátelé, baví mě práce, mé poslání atd. Jelikož jsem člověk optimistický a vidím věci vždy v tom lepším světle, mám skutečně radost a baví mě téměř vše, co dělám. Už od dětství vím, co mě baví, a zůstávám u těch aktivit a lidí, kteří mě naplňují a přinášejí mi radost a uspokojení. Rád o tom, co mě baví, hovořím, myslím na to, snažím se, pokud to jde, o tom i něco přečíst a neustále se v tom zdokonalovat, aby mě to ještě více uspokojovalo a bavilo. Nejvíce svého času v dospělosti trávím v práci a je to práce, kterou mě baví dělat. Má práce mě naprosto pohltila a zcela naplňuje a vůbec si nedokážu představit, že bych dělal něco jiného. Jsem moc rád, že jsem si vybral a vystudoval farmacii, je to určité poslání pomáhat lidem a snažit se jim nabídnout řešení v nemoci, zkvalitnit jejich život a umožnit jim i nadále dělat věci, které je baví. Můj kamarád mi jednou řekl: „Víš, jak poznáš, že tě práce baví? Dělal bys to i zadarmo.“ A měl pravdu. Já bych určitě to, co dělám, dělal i zadarmo, protože mě to maximálně uspokojuje a dělá radost dělat radost dalším lidem… Jsem velmi rád a pyšný na pacienty, kteří v nelehké situaci a přes mnohá omezení a limitace si najdou to, co je baví, a pokud je to baví, dokážou se svou nemocí snadněji bojovat. Psychika hraje velmi důležitou roli v našich životech, a pokud máme pozitivní myšlení, radost a věcí, co nás baví, vše je mnohem snazší. Závěrem jeden citát Ivana Mládka: „Teď už dělám, jenom co mě baví.“ Přeji všem, aby dělali jen to, co je baví.

Téma 19. ročníku výstavy „Co mě baví“ lze pojmout z různých pohledů. Osobně jsem zvolil širší a trochu netradiční na danou tematiku. Ostatně i mnozí z nás ve svých pracích ztvárnili vlastní pohled na to, co nás baví a přináší potřebné uspokojení v každodenním životě. Jsem přesvědčen, že vystavená díla a příspěvky nám i návštěvníkům výstavy umožní vžít se do pocitů a prožitků jednotlivých autorů a sdílet s nimi to pěkné, co nás v životě provází. To, co nás baví, máme zároveň i rádi, líbí se nám či nás to naplňuje dobrými pocity a udržuje v nás to, pro co se vyplatí žít. Mohou to být láska k bližnímu, přátelé, různé záliby a koníčky. Někdo rád čte, sleduje filmy, navštěvuje divadla, různé koncerty a výstavy. Jiného uspokojuje sportovní vyžití, cestování apod. Důležitým momentem v životě a velkým hnacím motorem je i nezbytné uspokojení z vykonávané práce. Všechny naše aktivity, které nás baví, nám jistě pomáhají udržet si duševní a fyzickou kondici. Zejména v současné době plné turbulencí je žádoucí, aby nás život bavil, což je, podle mého názoru, jedna z cest, jak se vyhnout stresům a nástrahám doby. Pro to vše si uchovejme, pokud možno, pozitivní přístup k životu a mějme na paměti, že život pádí jako koňské spřežení, a tak si musíme vážit všech pěkných chvil a užívat si jich plnými doušky. S přáním pevného zdraví a s pozdravem „Slunce v duši“!